Michal Tuška: fotograf volné přírody
I při letošní jelení říji se mi poměrně dařilo. Vrátil jsem se k některým svým starým metodám, na lokality, které dobře znám desítky let. Ne, že by tu ještě probíhaly říje v otevřených loukách za dne jako kdysi, to už vždy budou jen vzpomínky, ale šel jsem za jeleny do houštin, ke kalištím a do mladého lesa. Jelenů jsem viděl dohromady jedenáct, tedy podstatně více než laní. Právě to vysvětluje zásadní změnu zdejších říjí. Dříve jsem tu vídal silné jeleny, kteří sami měli v harému sedm i více laní. Z uvedeného počtu jelenů byla většina starých a silných.
Jelen na těchto snímcích mi dal docela zabrat. Slýchal jsem ho od počátku říje u mokřiny. V těchto místech jsou nepatrné zbytky starého lesa a holiny tu zarůstají dosti pomalu. Jelen lehával střídavě na obou svazích klesajících k mokřině, obvykle s dobrým výhledem do dolinky. Nebylo snadné zvolit vhodnou denní dobu s dobrým větrem, nepozorovaně se ke kališti přiblížit a zamaskovat se tu v nízkém bukovém náletu, zalehlému jelenovi přímo před čenichem. Párkrát dolinku nad kalištěm přešel jen kousek mimo dohled mé optiky. Vždy jsem doufal, že přijde do kaliště po vodě, přímo proti mému objektivu. Slyšel jsem ho tu vždy, ale celý se mi ukázal jen dvakrát. Poprvé došel, když už jsem balil vybavení z opačné strany, než celý večer troubil. To jsem prošvihl.
Podruhé ležel nad kalištěm a podařilo se mi nepozorovaně dojít si na padesát metrů. Než jsem se dobře zamaskoval, nejspíš už pohyb zaregistroval. Začal troubit, ale já ještě nevěděl, kde přesně je. Až když se vynořilo nedaleko nad velkým pařezem silné paroží, bylo jasné, že dnes se mi konečně snímek podaří. Jelen stál asi patnáct minut na stejném místě, pozoroval bedlivě mé maskování a občas zatroubil. Celou dobu stál bokem a celou hrudí za silnou stěnou starého pařezu, který za daných podmínek vytvářel odolný štít. Zjevně nerozlišoval fotografa od lovce, možná i z tohoto důvodu se tu dožil dosti požehnaného věku. Do kaliště přímo před objektiv ale opět nedošel. Otočil se na místě svého štítu a zašel bezpečně do mladého bukového náletu přesně opačným směrem. Občasné zatroubení ve starém lese jasně říkalo, že je na odchodu k náhorním pasekám. Opět se mi povedla amatérská chyba. Na začátku jeho hlasové produkce jsem natočil slušné video a použil širší záběr objektivu (cca 200mm) pro zachycení prostředí. Následné fotky jsem ale udělal na stejném ohnisku i když jsem mohl použít ohnisko až 400mm. Na vlastním zážitku to však žádný kaz nepředstavuje.