Michal Tuška: fotograf volné přírody


Autor
Poslední aktivita: 2024-03-27 20:02:30

Náhodná fotka:

Z profilu
Z profilu
(počet zobrazení: 606)

Fotografie: Hledám mámu. Lidi, neviděl ji někdo?


Fotografie: 
Hledám mámu. Lidi, neviděl ji někdo?

Popis fotografie:

Další  sirotek. 
Co  na  to  říct!??
Vyjet  do  lesů  patřilo  vždy  k  mým  velkým  radostem.  Poslední  roky  se  však  výlety  do  lesů  nesou  spíše  ve  znamení  smutku  a  zklamání.  Zklamání  a  znechucení  z  toho,  jak  se  k  naší  přírodě  chová  lovecká  sebránka.  Mírnější  název  mi  odmítly  prsty  na  klávesnici  vyťukat.  Zato  mnohem  přiléhavějších  bych  našel  na  půl  stránky  bez  dumání.    Stará  myšlenka  Myslivosti  už  vzala  zcela  za  své.  Nové  pojetí  jasně  říká  -  budeme  lovit,  dokud  je  co!  Etika  lovu,  chovné  záměry,  legislativní  omezení,  vlastní  odpovědnost  k  přírodě  vymřely.  Zůstává  jen  nenasytná  a  barbarská  radost  ze  střelby  na  živé  cíle.  Mnohde  také  kšeftaření  se  zvěřinou.        Tohle  vidím,  kdykoli  zajdu  do  lesa.  Psal  jsem  v  podobném  duchu  už  mnoho  textů,  samému  už  je  mi  to  protivné,  ale  nemůžu  si  pomoci.    V  posledním  článku  "Procházka  po  sedmi  letech"  popisuji  změnu  revíru,  který  znám  od  dětství.  Vždy  na  jaře  tu  pozoruji  a  fotím  bachyně  se  selaty.  Kdysi  to  tu  byl  jejich  ráj,  poklidná  lokalita  pro  kladení    mláďat  i  pro  celé  školky  odrostlejších  selat.   
        Letos  jsem  tu  našel  jen  jednu  slabší  bachyni  s  pěti  selaty.(viz  snímky  "Krátké  setkání").  Zato  posedů  přibylo  na  každém  vhodném    stromě  -  viz  text  u  fotky  "Posedů  není  nikdy  dost".    Letošní  rok  tu  po  roční  přestávce  zahnízdili  i  černí  čápi  a  od  posledního  sněhu  sleduji  a  fotím  jejich  rodičovské  snažení.    Velice  opatrně  a  z  velké  dálky,  abych  jim,  zvláště  ze  začátku,  hnízdění  nepokazil.  Jezdím  k  hnízdu  jen  jednou  týdně  nejen  pro  snahu  omezit  jejich  rušení  na  minimum,  ale  také  z  obavy,  abych  nějak  hnízdo  neprozradil.    S  lidskou  bezbřehou  hloupostí  už  mám  mnoho  zlých  zkušeností.
          Když  jsem  posledně  vyjel  fotit,  zastavil  mě  nedaleko  od  cíle  lesnický  nakladač  u  skládky  dřeva.  Jen  pro  dokreslení  mého  rozladění  nakládal  mladou  modřínovou  kulatinu,  protože  stará  už  v  lese  není.    To  jediné  se  ještě  dobře  platí.    Blokoval  cestu  a  já  neměl  jak  překážku  objet.    S  nakládkou  teprve  začal  a  bylo  jasné,  že  potrvá  dosti  dlouho.  Otočil  jsem  auto  a  vracel  se  stejnou  cestou  ve  snaze  objet  kopec  a  přijít  ze  spodu  z  údolí.
Po  pár  stech  metrech  jsem  zaregistroval  menší  sele.  Motalo  se  bezradně  kolem  kraje  cesty  a  co  chvíli  měnilo  směr.  Slunce  stálo  dosti  vysoko,bylo  už  kolem  sedmé  hodiny.  Zastavil  jsem  auto  a  podal  si  foťák  s  teleobjektivem.  V  tu  chvíli  nebyl  čas  měnit  pevné  ohnisko  a  připravená  sestava  na  focení  vzdáleného  hnízda  byla  pro  snímek  na  krátkou  vzdálenost  nevhodná.    Počkal  jsem,  až  čuník  popojde  dál  a  ze  špatného  úhlu  udělal  alespoň  tuto  fotku.  Sele  se  otočilo  a  odevzdaně  kráčelo  opět  proti  autu.  Zastavilo  metr  před  nárazníkem,  zjevně  o  nějakém  nebezpečí  ani  netušilo.  Pátral  jsem  po  dalším  pohybu  v  okolí,  ale  ani  další  sele,  natož  máma  bachyně  v  dohledu  nebyla. 
    Nestává  se,  že  se  pečlivým  bachyním  ztratí  sele,  mnohem  častěji  se  bezbranným  selatům  ztratí  matka.  Má  to  téměř  vždy  stejný  důvod.    Dementní  lovci!  Vystřelí  na  vše,  co  se  v  lese  pohybuje  a  je  jim  zcela  jedno,  že  je  doba  péče  o  potomky  a  že  nepoznají  bachyni  od  kance  dokud  nestojí  nad  úlovkem.  Střílet  v  tomto  období  na  divočáky  je  neomluvitelné  barbarství.  Dřívější  myslivost  toto  počínání  tvrdě  odsuzovala.   
        Sele  nakonec  vešlo  do  vyšší  trávy  a  zmizelo  mi  z  dohledu.  Neměl  jsem  nejmenší  chuť  malého  nešťastníka  nahánět  pro  možnou  lepší  fotku.  Jeho  život  už  nejspíš  nebude  nabízet  nic,  než  příkoří.  Osamocené  sele  se  dříve  mohlo  připojit  k  pokrevně  spřízněné  rodině  blízké  bachyně.  V  této  lokalitě  však  od  jara  byla  jen  tato  jedna  poslední.    (Kde  máte  to  neustále  omílané  přemnožení  divočáků?!    Je  to  jen  tisíckrát  opakovaná  lež  pro  ospravedlnění  bezbřehého  lovu.  )            Máma  bachyně  je  tedy  už  zjevně  po  smrti.  Lovci  sedí  na  posedech  a  přikrmují  všude  dokola  bez  ohledu  na  roční  období.   
        Má  radost  z  pěkného  dne  vyprchala.    Les  si  mi  nějak  umí  postěžovat  a  já  jsem  citlivý  na  jeho  podněty.    Už  jsem  jich  zažil  mnoho.    Vždy  mi  předloží  důkazy  o  tom,  jak  se  k  němu  lidi  chovají.    Vidím  to  všude.  Bojím  se,  že  mi  nakonec  z  radosti  z  lesní  procházky  zbude  jen  velká  chuť  někoho  spráskat  bičem.  Tu  mám  v  poslední  době  v  lesích  velmi  často.  Ti,  co  by  se  měli  o  les  a  zvěř  nejvíce  starat  jim    totiž  popravdě  nejvíce  škodí...           

Komentáře k fotografii

Zobrazit komentáře ( 0 komentářů ), Vložit komentář

Informace o fotografii

Zobrazit informace


Název: Hledám mámu. Lidi, neviděl ji někdo?
Kategorie: Černá
Podmínky focení: Volná příroda

Vloženo: 4.7.2021 05:10
Počet zobrazení: 113

Šířka: 800px
Výška: 566px
Velikost: 321.55KB
Datum pořízení: 28.6.2021 06:20
Fotoaparát: Canon EOS 5D Mark III
Objektiv: EF300mm f/2.8L IS USM +2x
Čas expozice: 1/320
Clona (FNumber): f 5.6
Ohnisková vzdálenost(Focal length): 600mm
ISO: 160


Fotogalerie Michala Tušky
Design a kód Jan Chodúr