Michal Tuška: fotograf volné přírody


Autor
Poslední aktivita: 2021-09-21 19:44:52

Náhodná fotka:

Smutná liška II
Smutná liška II
(počet zobrazení: 664)

Fotografie: Krátké setkání III


Fotografie: 
Krátké setkání III
Sus scrofa

Popis fotografie:

        Co  by  to  bylo  za  jaro,  kdybych  se  nevydal  za  mými  čuníky?
Stále  zavřená  hranice  na  slovenské  hory  a  za  medvědy  je  sice  můj  velký  problém,  ale  do  kopců  za  čuníky  bych  párkrát,  jako  každý  rok,  vyrazil  stejně.  Má  oblíbená  lokalita  se  vzhledem  ke  složení  lesního  porostu  za  roky  moc  nezměnila,  ale  citelně  se  změnil  počet  i  chování  zvěře.  Dříve  tu  nebyl  problém  najít  celou  školku  selat  pod  dohledem  několika  bachyní.  Běžně  se  tu  promenádovali  v  okolí  houštin    i  za  dne.  Stačí  umět  číst  stopy  a  hned  je  jasné,  že  z  velké  populace  tu  zbyl  jen  žalostný  zlomek.  Navíc  je  zvěř  velice  plachá.  To  platí  také  o  ostatní  spárkaté  zvěři.  Dříve  jsem  měl  rád  setkání  se  srnčí  zvěří,  dnes  se  ho  spíše  obávám.  Srnčí  zvěř  je  tak  vystresovaná  stálým  pohybem  lovců,  že  hlasitým  bekáním  hlásí  pohyb  člověka  i  desítky  minut  po  objevení  lidského  narušitele.  Tím  samozřejmě  na  nebezpečí  upozorní    všechnu  ostatní  zvěř  a  tím  je  po  šanci  se  k  ní  nepozorovaně,  na  potřebnou  vzdálenost  desítek  metrů  pro  fotografování,  dostat. 
        Po  třech  pokusech  jsem  letos  konečně  jednu  rodinku  našel.  Na  potřebnou  vzdálenost  bez  prozrazení  se  to  dá  jen  po  dešti,  kdy  chůze  mokrou  trávou  se  spoustou  napadaného  listí  a  větviček  umožní  jít  s  dobrým  větrem  houštinami  neslyšně.    Na  velmi  oblíbeném  a    pravidelném  místě  zálehů    jsem  nakonec  slabší  bachyni  a  pět  selat  přece  jen  objevil.    Mám  tuto  chytrou  a  odvážnou  zvěř  rád  a  byl  jsem  vděčný    i  za  tento  malý  úspěch.  Když  jsem  je  objevil  za  hustým  pásem  keřů  na  loučce,  nejspíše  z  něj  právě  vyšli,    šel  jsem  v  jejich  stopách.  To  byla  výhodná  pozice.  Zvěř  nejčastěji  postupuje  proti  větru  pro  čichové  podněty.  Za  sebe  se  už  moc  neohlíží,  tam  bylo  přece  bezpečno.  Posadil  jsem  se  pod  osamocený  smrček  a  loučku  s  rodinkou  jsem  měl  asi  patnáct  metrů  před  sebou.  Doufal  jsem,  že  se  tu  chvíli  zdrží  a  snad  dojde  i  k  nějaké  hře  selat  pro  zajímavější  snímek.  Pokud  totiž  jen  postupují  za  potravou,  obvykle  ani  nezvednou  citlivý  ryj  od  země.  Celou  tuto  pohodu  však  rázně  přerušil  závan  větru.    Proběhl  loučkou  dokola  a  už  podle  pohybu  trávy  kolem  bachyně  bylo  jasné,  že  budu  prozrazený.  Ta  jen  zvedla  hlavu  a  výstražně  zafučela.  Pro  dorost  je  to  jasný  signál  k  útěku  do  nejbližšího  houští,  což  se  také  v  momentě  stalo.  Na  posledním  snímku  mi  máma  bachyňka  jen  mává  svým  pírkem  -  tedy  ocáskem.    Když  jsem  po  chvíli  opustil  svůj  nevalný  úkryt,  z  pod  nedalekého  smrčku  se  ozvalo  mrazivé  zamrčení.    Tu  ležel  samotný  větší  kanec,  ke  kterému  se  pach  člověka  nedostal,  a  tak  nevěděl,  proč  rodinka  loučku  vyklidila.  Než  jsem  se  s  foťákem  otočil,  už  jsem  zahlédl  jen  pohyb  smrkových  větví  a  mizející  zježený  hřbet  "černého  rytíře".      Pěkná  tečka  za  krátkým  setkáním.

Komentáře k fotografii

Zobrazit komentáře ( 0 komentářů ), Vložit komentář

Informace o fotografii

Zobrazit informace


Název: Krátké setkání III
Kategorie: Černá
Podmínky focení: Volná příroda

Vloženo: 13.5.2021 20:12
Počet zobrazení: 37

Šířka: 800px
Výška: 566px
Velikost: 469.53KB
Datum pořízení: 4.5.2021 09:04
Fotoaparát: Canon EOS 7D Mark II
Objektiv:
Čas expozice: 1/400
Clona (FNumber): f 7.1
Ohnisková vzdálenost(Focal length): 278mm
ISO: 800


Fotogalerie Michala Tušky
Design a kód Jan Chodúr