Michal Tuška: fotograf volné přírody


Autor
Poslední aktivita: 2024-04-15 15:32:28

Náhodná fotka:



(počet zobrazení: 495)

Vřelouni a Zmrzlouni.

Vloženo: 25.12.2019 18:19
Počet zobrazení: 268

Vřelouni a Zmrzlouni.  

 

Lidé si tisíce let myslí, že jsou na Zemi sami. Jsou ochotni zkoumat blízký, dosažitelný vesmír a stále hledat obdobné formy života a civilizace, jako mají kolem sebe. Neschopnost se od podobných jednoduchých myšlenek oprostit jim nedovolí uvidět jiné formy existence téměř na dosah.  

Mimo vědecký svět, zkoumající hmatatelnou a měřitelnou realitu, je tu i jistá část populace, která se více zajímá o duševno. Duše, bráno jako nositele vědomí, sebereflexe i poznávání, která dělá z kupy biologické živoucí hmoty opravdovou bytost. Zdaleka ne všichni z této vcelku početné skupiny mají o realitě zmíněného okultního světa sebemenší představu. Často jim stačí to, co jim kdo, obvykle poměrně zištně, nakuká.  

Další početná podmnožina této skupiny pochopila, že tímto tajemnem může dojít k zisku moci či prostředků. Jen malá skupina osvícenců se však pohybuje blízko opravdovému poznání podstaty dobře utajovaného procesu kolem této nepolapitelné energie. Ti jsou ovšem obvykle považováni za blázny.  

Stejně, jako se tisíce let evolucí vyvíjel život až do dnešní známé podoby, měla by logicky na sobě pracovat i duše. Pokud je duše schopna reinkarnace, tedy jakéhosi restartu, bylo by vzhledem k fyzickému evolučnímu vývoji jedinců nespravedlivé, aby se duše jen někam "zašila" a za čas zase vstoupila do jiného, evolucí pozměněného těla. V každém novém životě se totiž také něco naučila. Něco dobrého, co je třeba udržet pro další životy a něco špatného, co se nemá dále rozvíjet.  

Když tělesný život pomine, duše se někam vytratí. V podstatě jde v lidských představách o běžně známou cestu do nebe nebo do pekla, dle způsobu prožití životní cesty.  

Co když je to všechno jinak? Co když se každá jednotková duše rozdělí na část duše dobré bez větších kazů, jdoucí "do nebe" (pro jednoduchost označíme znaménkem +) a část špatné duše - vhodné k vyčištění a budoucí opravě, jdoucí "do pekla". (samozřejmě označíme znaménkem -).  

Na té dobré části není co upravovat, a tak je na rozdíl od všeobecných představ o ráji nebeském, kde by duše dlela v blahobytu, v toku slíbených nekonečných radostí, se prostě jen zamrazí. Dokud je na Zemi dosti ledovců a mrazových oblastí, nic to nestojí a dobrá duše se nezkazí.  

Špatná poloduše a její cesta přes plameny pekelné mají k pravdě blíže. Tato záporná poloduše se totiž průchodem přes žhavé zemské jádro přetavením sterilizuje, vynuluje a po kontrole bez škodlivých zárodků by měla čekat na další požadavek zrodu nové bytosti. Neměla by čekat příliš dlouhou, aby její zbytkový žár stačil rozmrazit její zmrzlou kladnou polovičku. Těsně před úkonem stvoření bytosti se pak obě poloviny opět spojí podle známého obecného i fyzikálního pravidla o přitažlivé síle protikladů.  

To je celkem představitelné. Aby vše hladce fungovalo je třeba dobře vycvičený personál na obou cestách poloduší.  

A tady jsou právě ty jiné formy existence zmíněné v úvodu - Vřelouni a Zmrzlouni.  

Zmrzlouni musí třídit a evidovat kladné poloduše před uskladněním a postarat se o jejich řádné, hloubkové zamrazením. Tak, aby duše zůstala čistá a nezkažená. Jejich práce je čím dál náročnější. Je jim často zima a musí dnes překonávat ohromné vzdálenost i teplotní rozdíly. Vůbec to není žádný ráj. Ten je jen fiktivní, vysněná odměna, která se naštěstí nedá ani vyvrátit. Zmrzlouni tedy rozhodně v ráji nepracují. Dříve byly dostupné ledovce na každém kroku a nebylo nutné se s nákladem moc naběhat. Kdysi byla i nádherná doba ledová, kdy šlo skladovat duše téměř i na rovníku. Než se dnes dostane kladná poloduše do pořádného ledu třeba v Africe, je to kříž. Kilimandžáro už ztratilo pravidelnou část zalednění a tak už je tam skládkování, i přes vysokou nadmořskou výšku, zakázáno. Navíc se každoročně odhalovala část uskladněných poloduší, kterým tak hrozilo zkažení a bylo nutné je transportovat mnohdy až do Antarktidy.  

Pokud mají Zmrzlouni po šichtě, pak s obavami sledují mediální správy o globálním oteplování. Je to totiž jejich noční můra. Zato lidem, o jejichž duše se také musí starat, to vrásky příliš nedělá. Nemají totiž zodpovědný vztah ani k budoucnosti vlastní populace, natož aby řešili otřesné pracovní podmínky, které svým počínáním, vedoucím ke globálnímu oteplování, připravuji ubohým Zmrzlounům. Někteří radikální Zmrzouni již na odborových schůzích vyhrožují, že budou u lidských duší sabotovat normy uskladnění a tak se jejich populaci pomstí prostým nedostatkem nezkažených duší.  

Ani Vřelouni to s lidmi nemají lehké. Je sice pravda, že pod povrchem Země je žhavé magma, které slouží k přetavení a tím vymazání a sterilizaci záporných poloduší, které je nutné často namáhavě protáhnout kdejakou úzkou a nepohodlnou štěrbinou v hornině. To může být i jen na pár kilometrů tvrdá dřina. Z tohoto důvodu jsou vysněná pracoviště Vřelounů na Kamčatce a také třeba v Yelloestounu.  

Dříve bylo Vřelouny hojně používáno velké množství přírodních, termálních prostupů v povrchu planety, kudy bylo k žhavému jádru mnohem blíže. Tyto přirozené prostupy jsou v poslední době civilizací hojně využívané k čerpání tepelné energie Země a jsou takto zneprůchodňovány ve velkém počtu. Také rostoucí odběr podzemní tepelné energie snižuje podpovrchovou teplotu a nešťastní Vřelouni musejí tedy pro dodržení sterilizačních procesů i očistu , máčet záporné poloduše, stále hlouběji. To jim kazí produktivitu práce, potažmo osobní ohodnocení.  

I tady logicky vzniká nespokojená a unavená množina pracovníků, která přemýšlí o nějaké formě pomsty na lidských duších, třeba právě nedostatečnou sterilizací a ponechání tak prostoru pro návrat nečistých, či infikovaných lidských duší.  

Pokud pak domyslíme dosah obou výhrůžek, došlo by jistě k řetězovému cyklickému spojování rozmražených kladných, ale zkažených poloduší se zápornými nesterilními polodušemi. Občasné sabotáže, co by selhání jednotlivců z řad obou skupin nám historie, ale především současnost, nabízí v podobě lidských kreatur stále častěji.  

To by v důsledku mohlo mít velice negativní dopady na celou lidskou populaci a vzhledem k technickým možnostem i k rychlému zničení většiny této podivné civilizace. Vše by se pak ale mohlo na planetě zase pomalu vracet k normálu.  

Pokud si nemalá část lidstva láme hlavu nějakou verzí reinkarnací duší a věří v ni, pak by je toto výrazné varování do krajnosti dohnaných Vřelounů a Zmrzlounů mělo zburcovat . Představa, že svým osobním laxním přístupem k dopadům civilizace na planetu vlastně, potažmo ničí i čisté reinkarnační potřebné procesy, by u tak široké části populace mohla konečně přispět ke svědomějšímu přístupu k planetě. Mohlo by to totiž zapůsobit víc, než jakýsi obehraný a neuchopitelný "strašák změny klimatu". Nebude to totiž jinak žádná legrace...  

Zdá se to snad někomu šílené?! Mně přijde šílené, že přes všechny dostupné informace stále nemáme jasnou prioritu - reálnou ochranu klimatu.  

Nakonec, každá cesta k uvědomělé změně přístupu dobrá, tedy proč ne i tato???  

MT  

P.S.  

Vánoce jsou také svátky duchovna. Má snaha najit cestu k většímu zájmu o podporu ochrany přírody mi v hlavě vygenerovala "jiný pohled" na důvod, proč se o tohle téma více zajímat. Kdyby téma ochrany přírody bylo vloženo jako nové přikázání do všech forem víry, byl by to ohromný a nedozírně prospěšný krok ke změně přístupu. Jinak to prosím berte s humorem...  



Komentáře ke článku

Zobrazit komentáře ( 4 komentářů ), Vložit komentář



Fotogalerie Michala Tušky
Design a kód Jan Chodúr