Michal Tuška: fotograf volné přírody
Komentář ke článku: Vrchol lidské absurdity.
Ahoj. V zásadě se s Tvým článkem ztotožňuji, dovolím si k obsahu několik poznámek.
K médiím: Víme, že sdělovací prostředky nejsou nikdy zcela vážné, a ani to není jejich účel. Jsou to prostředky zviditelnění, upoutání pozornosti, často dezinformace a mimo jiné také vydělávání peněz. To ani neříkám jako kritiku nebo povzdech. Nakonec, média, která nás "vzdělávala" už jsme tu měli, a k ničemu to moc dobré nebylo. Sledování zpráv vyžaduje dobrý úsudek a zodpovědnost na straně posluchače či čtenáře aby byl schopen získat informace z množství zdrojů a udělal si vlastní názor (s vědomím, že jde stále o názor, "pravda" v dnešní době prakticky neexistuje; pokud pomineme tvrdá data, mluvíme už zpravidla jen o pohledech na věc). Oddělení zrna od plev je proto v dnešní informační společnosti asi nejdůležitější dovedností vůbec a je to právě toto co by se mělo učit na školách místo tradičního memorování nesmyslů. Vzdělaný člověk například nemůže nikdy věřit, že hromadný exodus na Mars je proveditelný, nebo v jakémkoli slova smyslu dobrý nápad. Co chci ale hlavně říci je něco jiného:
Dovolím si tvrdit, že vývoj v astronomii, astrofyzice a dalších vědách je nejen úžasný, ale také a především velice přínosný. Pokusím se vysvětlit proč.
Každá větší a úspěšná firma má ve svém repertoáru oddělení R&D (výzkumu a vývoje). Není to proto, že by chtěla utrácet peníze za zbytečnosti, něco takového si firma čelící tvrdé konkurenci nemůže dovolit. Naopak si nemůže dovolit vývoj zanedbat. Podobná investice totiž v dlouhodobém horizontu není vyhozením peněz oknem, ale je pro efektivitu společnosti nezbytná. V případě americké NASA jde za rok 2019 o částku 21,5 miliardy dolarů (z plánované částky 4,4 trilionu dolarů rozpočtu USA). Je to hodně peněz? Rozhodně. Je to příliš za vývoj, které mimo jiné významně přispívá k pokroku zelených technologií? Nikoliv. Jde o částku menší než 50 centů z každé stodolarové bankovky.
Proč jsou věda a výzkum důležité, je zjevnější, pokud si uvědomíme, jak dlouhá cesta vede od výzkumu až k novým vynálezům. Mnoho lidí má mylnou představu, že je možné jednoduše investovat jen a právě do "potřebných" technologií. Že zkrátka mohu rozhodnout co je důležité, a pak budu jednoduše investovat do toho, co je potřeba od a do z. Takto už to dávno nefunguje. Vynález není dílem jednoho inženýra, ani týmu vědců. Od (často náhodného) objevení nejzákladnějších principů po vynalezení konkrétních nových přístrojů na nich založených pracují týmy odborníků od fyziků po inženýry - a hlavně, při novém objevu vesměs není zjevné, k čemu všemu bude možné objev časem využít. A není to žádná novinka. Už při objevení elektromagnetismu, základu moderních technologií, kdy Michael Faraday předváděl svůj objev, když byl posměšně optán k čemu předváděná "hračka" je, jednoduše odpověděl rovněž otázkou: "K čemu je novorozeně?" V počátku ještě nemohl vědět, k čemu bude využit jeho objev, který v důsledku představoval jeden z nejdůležitějších vynálezů v historii, které využíváme dodnes.
I vynálezy, které byly vymyšleny pro NASA (a které jsou vyvíjeny, aby byly v extrémních podmínkách s minimem zdrojů a energie maximálně ekonomické, ekologické a efektivní), nakonec slouží ostatním, a jde často o vynálezy dnes běžně používané jako je digitální fotoaparát, vyvíjení technologií na filtraci a recyklaci vody, pokroky v solárních bateriích, nebo použití satelitů pro navigaci které denně využívají milióny lidí. Výzkum NASA také například významně přispěl - jakoby mimoděk - například k vývoji CAT a MRI - magnetické rezonance, díky kterým můžeme efektivně diagnostikovat pacienty bez toho, abychom do nich museli řezat.
A proč nevymýšlíme podobné novoty pro lidi rovnou? Protože vývoj nových vynálezů je nejistý a zpravidla není rentabilní v krátkodobém horizontu (což zajímá akcionáře). To musí udělat státní organizace k tomu určená, široké využití pak bude následovat.
K tomu má generace lidí k dispozici objevy, které otevírají nové možnosti, ukazují nám tajemství vesmíru a naší vlastní existence, které fascinují a inspirují generaci lidí, kteří si nechtějí jen koukat pod nohy (včetně milionů těch jako já, kteří opravdu neplánují odchod na Mars či jinam, a přesto je fascinuje poznávání nových objevů, nových technologií, nových světů a přírodních zákonitostí).
Stojí to vše a více za 49 centů? Na to může mít každý svůj názor, za mě jednoznačně ano. Nejen proto, že mnohé nedávné události, například objevy tisíců nových exoplanet, jsou fascinující. Toto vše samozřejmě není podstatné pro každého. Co je podstatné je, že i pokud bychom brali čistě finanční stránku, tyto investice dohromady zprostředkují (i vydělají) mnohonásobně více.
Dodávám, že nikdo by si neměl myslet, že to, že lidstvo jednou může žít na dvou planetách (a nepopírám, pro mě je to fantastická představa), může být v jakémkoliv smyslu ospravedlněním bezostyšného ničení našeho životního prostředí - nakonec teraformování Marsu nebo jakékoliv jiné planety je v důsledku mnohem náročnější než zachovávání přírody matičky Země. (Na druhou stranu jsem si skoro jistý, že bychom se přesně touto cestou vydali, pokud by se dostatečně mocné lobby, které už tak zajišťují likvidaci životního prostředí dostaly na obydlení Marsu kontrakt.) Snaha bránit vývoji či vědě jako takové nicméně není návratem k přírodě ale k uhlí. Ochrana přírody je v demokratickém zřízení záležitostí osvěty a vzdělávání, a to je bohužel v dnešní době kámen úrazu.
Díky Petře za reakci i podnětný příspěvek. Jen málo kdo o těchto věcech vůbec přemýšlí, ještě vzácněji reaguje, natož aby něco přínosného dělal.
Takto obsáhlý text si zasluhuje i delší reakci z mé strany.
Pro jistotu bych rád uvedl, že vědu ani výzkum nepovažuji za nic zlého, je to přirozená potřeba lidstva se rozvíjet a poznávat. Srovnávám ale prostředky do výzkumu čehokoli tekoucí s prostředky potřebnými na omezení ničení přírody a klimatu. Také je potřeba přiznat, že právě věda a její výdobytky za posledních pár století dosti pomohly k poškození přírody i klimatu. Opravdu převratná technologická aktivita, když budu optimistický, trvá zhruba dvě stě let.
Lesy, o kterých tu hodně píšu však decimujeme tisíce let. Prvotní potřeba paliva, potažmo tepla, byla v podstatě neškodná. Systematičtější odlesnění přišlo s potřebou prvních velkých staveb, usedlostí, tvrzí a později měst. To ovšem bylo stále nepodstatné proti spotřebě velmi kvalitního dřeva na stavby lodí, především po rozvoji mořeplavby a námořních válek. Na lodě padly celé přímořské lesy, obzvláště ve S
tředomoří. Také na ně fatálně doplatily cedrové lesy Libanonu.
Další dopad mělo odlesnění pro stavby osad a založení potřebných polí pro obživu. Málo úživná lesní půda se polními plodinami rychle vyčerpává a následně přejde do pastvin velkého dobytka. Ten skoncuje i s drobnějšími dřevinami. Když pastviny pro dobytek nestačí, přijdou ovce a na konci úživnosti vše zlikvidují kozy. Ty spasou bylinné patro i s kořínky (viz mnohé středoafrické země). Holá zem ztrácí biologickou schopnost žít. Tato holá krajina je stoprocentně vydaná na pospas slunci a jeho žár se akumuluje do půdy, následně do ovzduší, kde zásadně přispívá ke globálnímu oteplování mnohem jednodušší fyzikální cestou, než jsou teorie skleníkových plynů (i když i jejich podíl nepopírám).
A tady je ten problém. Nejen uvedené odlesnění, ale v nemalé míře i dopady výdobytků vědy tu velmi negativně působí na zbytky lesních kultur.
Jak jsi správně napsal, z výzkumu i vývoje také plynou nemalé finanční prostředky. Ti, ke kterým tyto prostředky plynou, obecně o snížení nebo nápravu vzniklých škod nedbají. Firmy, až na výjimky, nezajímá nic, kromě zisku. Proto by o nápravu měly stát instituce státní správy, které mají zodpovědnost za stav přírody ve státě, ve spolupráci a pod záštitou celosvětové rady, třeba OSN.
Jen pro příklad je na pořadu dne daň z letecké přepravy. Francie už prohlásila, že získané prostředky vloží do výstavby „ekologičtějších“ železničních sítí. Také skromně hovoří o výsadbě stromů. Určitě ne v tom počtu, které pro stavby železničních koridorů napřed vykácí. Jiní „mudrci“ chtějí stavět plavební kanály. Ty navíc jen odvedou vodu z jejích přirozených cest s dopadem na krajinu i spodní vody. Důsledky pak opět, stejně jako u podobných megalomanských nesmyslů, poznáme za pár desítek let a odnesou to opět celé budoucí generace. Nepatrná část současné populace na tomto obludném kroku ale stihne závratně vydělat.
I když se o potřebě výsadeb stromů konečně začíná hovořit, je třeba si uvědomit, že jeden strom nebo malá skupinka dřevin je jen živořící oázou v poušti (i když buďme rádi i za ně). Potřebné funkce má opravdu až vzrostlý les. Čím větší a pestřejší, tím lépe.
Je jistě pěkné i vzrušující vědět, co je v dálkách za miliónem světelných let, jak vznikl vesmír a jak dlouho tu ještě bude která hvězda, i lapat neutrina je docela dobrá zábava. Ale jak dlouho bude tato planeta snášet naše počínání nebo spíše, jak dlouho budou snesitelné důsledky našeho počínání na okolní přírodu a tím na možnost nejen naší existence? Tady jistě nejde o milióny let, ale nedalekou budoucnost. Je tedy možná lepší usilovně zkoumat, co bude za pár let na Zemi. Pod tlakem pochopení situace pak raději vrhnout prostředky na zlepšení situace naší životodárné přírody a o něco méně financovat neakutní aktivity.
Až se budou stěhovat jižní národy pro dokončenou devastaci vlastního prostředí na sever, a to je jen otázka času, jistě je potěší naše znalost vesmíru, šíře vyzkoumaných problémů i rozvinutých vědeckých projektů. Jistě to pomůže i nám, se se stavem vyrovnat. Zdaleka nejen z tohoto důvodu bych velice uvítal, aby třeba právě těch padesát centů nebo aspoň pět z každé stodolarovky šlo na záchranu naší přírody předně prostřednictvím záchrany a výsadby nových lesů. Dolar tu beru jen jako příklad měny. Je totiž nutné, aby se to týkalo každé měny.
Tedy ještě jednou, na závěr. Snažím se jen dát do kontrastu prostředky proudící do výzkumu čehokoli (i když je to v podstatě prospěšná činnost) v porovnání s neschopností získat prostředky na záchranu klimatu Země. Třeba zastavením rostoucí těžby v deštných pralesech. Kritizovat ovšem nemůžeme, my jsme původní Evropu odlesnili před tisícem let. Také jsou nutné prostředky na osvětu, aby majitelé pozemků pochopili význam a prospěšnost lesa mimo vžitý „hlad“ po dřevu. Hlavně ovšem najít prostředky na opětovné zalesnění všech volných a vhodných ploch. Spousta movitých lidí u nás skoupila pastviny a louky a nechají si vyplácet dotace za sečení luk. Tito lidé se zemědělstvím velmi často nemají žádnou spojitost, jen čerpají volné prostředky a o kvalitě hospodaření na těchto plochách se dá s úspěchem pochybovat. Místo vcelku nesmyslných dotací tohoto typu by bylo vhodné vyplatit příkladně dotace na zalesnění a majitelům bez stanoveného procentuálního nového zalesnění snadné dotace odepřít. Kompetentní úřady ovšem, a to od vlád počínaje, řeší své nekonečné tahanice a nic je nedonutí smysluplně pracovat. To je bohužel problém většiny, nejen okolních zemí. Prostě: „po nás poušť“platí pro všechny vládnoucí "party" už od dob dávného Egypta…
Díky Ti za velmi obsáhlou a detailní odpověď. Zaslouží si taktéž několik poznámek.
Popisuješ, jak "věda a její výdobytky za posledních pár století hodně pomohly k poškození přírody i klimatu". Máš bezpochyby pravdu. Co je pro mě podstatné, je ale spíš to, že dnes už věda pokročila natolik, že může být hlavně o tom, jak dělat věci lépe - a to pokud to policko-ekonomická elita dovolí. Máme už technologie, které nám pomáhají chovat se k přírodě šetrněji a další se vyvíjejí. Bohužel máme ve společnosti také kulturu magnátů a lobbistů, kteří nás donutí tahat ropu ze země tak dlouho, jak dlouho jim to společenské klima dovolí (a může to být ještě velmi dlouho - při reálně se měnících sociálních a ekonomických podmínkách totiž ropa ve skutečnosti nedojde nikdy).
Následující ber jako můj osobní názor, tak jak znám lidi, kteří se o obor zajímají: Zajímat se o vesmír a jeho zákonitosti neodvádí pozornost od důležitých věcí, jako je ochrana přírody. Efekt je spíše opačný. Zbytek vesmíru není oddělený od Země jako pouze jakési pozadí a zájem o něj nijak nesnižuje zájem o náš malý ekosystém na Zemi. Vesmír je příroda. Efekt, který na lidi má, jak jej pozoruji, je v důsledku přesně opačný. I astronauti po návratu na Zemi často mluví o potřebě ochrany Země jako jediného dostupného místa v celém obrovském vesmíru, kde je pro nás život možný. Mluví o změně myšlení, která nastane u člověka při odpoutání od země, kdy člověk poprvé fyzicky vidí Zemi tak jak je - bez umělých hranic států a dalších lidských výmyslů které se při pohledu zezdola zdají tak důležité. O tom, jek tenká a zranitelná je vrstva atmosféry, která nám umožňuje žít a dýchat a která nás chrání před kosmickým zářením - a celý ten krásný a křehký ekosystém dole. Výstup při práci na ISS, kdy člověk zakouší Zemi v celé její celistvosti (jako by byla netknutá člověkem) je pak doslova spirituální zkušeností, která člověka změní na celý život. Chci říci, že rozumím Tvému (implikovanému) názoru, že lidé by měli prostě vědět jak se k přírodě chovat jen tak sami od sebe a podle toho vždy jednat. Souhlasím. Je ale třeba si uvědomit, že reálně je to velmi, velmi naivní představa. Bohužel.
Píšeš: "Srovnávám ale prostředky do výzkumu čehokoli tekoucí s prostředky potřebnými na omezení ničení přírody a klimatu." Opět souhlasím. Tady je ale podstatný kontext. Totiž, že oněch 50 centů na výzkum není nikdy ztrátových, z důvodů, které jsem nastínil. Naopak, podstatně větší částka může být následně použita na ochranu prostředí - a tak by to mělo být. Problém je (jak správně píšeš) v přerozdělování peněz - a to není záležitost vědců ale politiků. V důsledku je jen na nás všech abychom je donutili tyto změny udělat - prostředky, které k tomu jako občané máme (pokud možno civilizovaně). Jak jsem se pokusil ukázat, problém není v tom, že relativně malá část peněz jde na výzkum (vesměs šetrnějších a efektivnějších) nových technologií. Je to o tom, co státy dovolí průmyslovým a těžebním společnostem. Žijeme v době, kdy spíše nadnárodní společnosti vlastní státy než naopak, a každý se zajímá hlavně o sebe a o svůj prospěch. Je to v zásadě přirozený vývoj, ale problém, ke kterému to vede je stále zřejmější. Problematika změny klimatu je toho dobrým příkladem.
V atmosféře domnělé bezmoci proti korporacím - a pohodlí, které nám zprostředkovávají - je těžké věci měnit. Vědci problém "globálního oteplování" sledují už desítky let. Mnoho let se shodují, že změna klimatu nastává, a je to velký problém (dokonce probíhá rychleji, než se předpokládalo a nikdo doopravdy neví, kam až může zajít). S táním ledovců klesá albedo země, zvyšuje se teplota, což vede k dalšímu tání a dalšímu poklesu reflektivity, a nikdo netuší, kde se proces zastaví. Eroze půdy také zrovna nepomáhá. Už bereme jako normální, že lobbisti i politici o problému v lepších případech mlží, aby udrželi status quo. Nikomu to příliš nevadí. Svým způsobem je to pochopitelné - nakonec pokud víme, že nás čeká katastrofa, se kterou nikdo nic nechce dělat, protože by to bylo proti jeho individuálnímu zájmu (a v daném společensko-politickém klimatu to dost dobře ani nejde), je přirozené snažit se naškubat co nejvíc pro sebe, dokud je to možné. Velké společnosti se problému samy nepostaví - a to i kdyby při příznivějších podmínkách samy chtěly. Tak jak to je, mají ohromné zisky pro sebe, zatímco škody se budou dělit mezi nás všechny. Je to možná absurdní, ale zároveň logické myšlení. Znovu bohužel. Přísné podmínky (a opět, využití šetrných, moderních technologií) musí být nastaveny a dodržovány celosvětově, jinak prakticky nemohou být v konkurenčním prostředí dodržovány vůbec. Asi nejhorší co se ještě mohlo stát je pak trend volení otrlých "oldschoolových" magnátů do nejvyšších politických pozic, kde mohou snadno obcházet, i přímo rušit, mezinárodní úmluvy o ochraně prostředí (o celosvětové bezpečnosti nemluvě) na kterých pracovali politici ve spolupráci s odborníky (ano, dříve to tak bylo normální) po desetiletí. To už je pryč, otázkou je jak rychle se vzpamatujeme, začneme přemýšlet, mluvit spolu o tom, co je opravdu důležité - a kdy začneme jednat. Není času nazbyt, jen škoda, kterou za jeden svůj turnus napáchá současná světová politická "elita" bude nedozírná.